2313 km, podle google maps dojezd 22 hodin a 22 minut, andělské znamení a víra, že cesta bude probíhat hladce.
Jedeme z naší rodné vesničky až do městečka Torrevieja ve Španělsku.

NASTAL DEN D
je čtvrtek ráno a vyrážíme s malým zpožděním oproti plánu v půl 10 směr Praha. Po 10km se vracíme, protože jsem doma nechala novou zelenou kartu na auto. Snad je to první a poslední věc, kterou jsme zapomněly.
V Praze nabíráme ještě další zavazadlo a pak už bez zastávky směr Rozvadov.
Je konec ledna, všední den a jede se dobře, žádný sníh, déšť ani jiné kalamity. Nemám ráda průjezd Prahou po okruhu, ale co se dá dělat, pak už nás naštěstí čeká cesta jen po dálnicích.
Protože složení naší posádky jsem já, 1 dospělák, 2 dospívající děti a pes, jsem na cestu sama a je to pro mne velký úkol. Touha po životě ve Španělsku je ale velká tak jedeeeeeem.
Přes CZ pohodička, vjíždíme do Německa, kde jsou zatím dálnice bez poplatku, kvalita je perfektní a svištíme z Rozvadova po 6 a pak 5 směr Francie na Mylhúzy.
Dopředu mám jasný plán, cestu si udělat co nejkratší a nejrychlejší i když se to prodraží, 2x přespat abych nabrala síly na další den. Podmínkou je postel a sprcha.

Po prvních 800km přespáváme v městečku Montbéliard – Sochaux/ Hôtel Première Classe, dopředu zarezervováno přes jejich web (booking.com neumožňoval zrušení rezervace v den dojezdu, kdyby přeci jen nastaly nějaké komplikace). Přijely jsme v 18,30 skočily ještě do vedlejší sámošky doplnit jídlo na cestu a pak už válečka na pokoji, horká sprcha a postel.
Jako sámoška ve Francii … takový obchůdek u dálnice, na kraji města, člověk by si řekl, že bude rád, že něco dokoupí a padla nám brada, poslintaly jsme si ušmudlané mikiny z cesty … tolik salámů, paštik a sýrů jsme v životě neviděly, v chlaďácích se před zavíračkou ještě daly koupit ryby a krevety, všechno na pohled svěží a čerstvé. Plno ovoce i zeleniny.
V místní pekárně jsme si koupily bagetku a k ní zakously mortadellu a olivy se sýrem a bylinkami. Co se týče jídla, už bych nemusela pokračovat dál. I vzduch byl jarní, 10st. Teda až na ten strašný déšť, který nás posledních pár desítek km doprovázel a nepřestával. My samozřejmě bez deštníku, se zmoklým psem, v pidi pokoji na 1* hotelu.

Trošku rušná noc s naší borderkou Casey, která asi byla zmatená, poprvé v životě vycestovala za hranice ČR, moc dobře věděla, že se děje něco neobvyklého. Sice jsme jí dlouho dopředu vysvětlovaly, že pojedeme k moři, že to bude paráda, ale těžko říct, co se v její psí hlavě honilo.
Druhý den jsem měla za cíl dojet na konec Francie, dalších cca 800km. Stavěly jsme sice víc než první den (to nám stačilo 2x), ale když ty odpočívadla ve Francii si o to říkají samy. Krásně upravené parčíky, kde se dá posedět, vyvenčit psa i si dojít na solidní toalety.
Na jednom odpočívadle jsme se odpoledne zdržely, bylo už přes 20st., konec ledna a sedět jen tak v tričku byla paráda.
Dálnice ve Francii byla po částech s poplatky, ale jelo se pohodlně a s prodlužujícím dnem jsme usoudily, že to trošku natáhneme na 900km a cestu zakončíme za hranicemi. Protože, spát už ve Španělsku je úplně jiný! První palmy a ta krásná španělština.

Na blind míříme ve městě Girona do Ibis Budget, je volno a přespáváme. Tentokrát je náš pes vzorný a utahaný to brzy zalomí u dveří, přeci jen je potřeba si svojí smečku hlídat.
Ráno příjemných 8st. a vyrážíme na závěrečnou část, která se vlekla nejvíc. Stavěla jsem často, bolela mě záda, začínalo být opravdu teplo a v autě nefungovala klimatizace. Protože kdo by přeci v lednu používal klimatizaci. Opět co nejkratší a nejrychlejší cestou směr Alicante, takže část placené dálnice a pak od Tarragony po Alicante nově od 1.1.2020 bez poplatků.
Za Alicante nás navigace nějak chytře navedla přes Elche a menší mástní Kotěhůlky až do cíle. Poslední den, 670km, v 5 jsme v cíli.
Uvítalo nás nádherné slunečné počasí, přes 20 stupňů a křik papoušků.
